CHAR-O-LOT Ranch – vrchol dokonalosti

John Hackworth

Jedete-li jižní Floridou kolem města Sarasota po SR 70 jihovýchodně od Tampy, narazíte na malé městečko Myakka City. Mají tam benzínovou pumpu, poštu, bar, obchod a prodejnu zemědělských potřeb. Přesto se sem sjíždí lidé zdaleka i zblízka. Důvodem je nedaleký Char-O-Lot Ranch rodiny Schembriových, jenž je považován za jedno z nejlepších chovatelských zařízení v celých Spojených státech.

Ranč se specializuje na chov a předvádění Appaloos a říct, že je úspěšný, by bylo velice slabé slovo. Koně se prodávají po celém kontinentu i do zámoří, chovatelům je k dispozici pět špičkových hřebců a vítězné ceny z prestižních soutěží se tady už ani nepočítají. „Asi sto nebo víc,“ říká Sue. Stáje jsou tvořeny boxy pro 75 klisen, jež sem přijíždí na inseminaci, velkou krytou halou a připouštěcí halou, které ve světě není rovno. Často se na farmě sejde 200 i více koní a spotřeba vojtěšky dovážené ze zavlažovaných polí Nového Mexika se počítá na tuny, stejně jako spotřeba ovsa dováženého lodí ze Skandinávie. Koně jsou zde vlastní i cizí, ale každý z nich pracuje 6 dní v týdnu. Ti, co se připravují na halter – jenž je specialitou ranče – se chodí pohybovat za golfovým vozíkem, ostatní jsou na kolotoči nebo pod sedlem.

Tvrdé začátky

Dough Schembri choval zpočátku Quartery a jak sám přiznává, má pro ně dodnes slabost. Při návštěvě jedněch oblastních závodů Appaloos se ale s manželkou do těchto skvrnitých koní zamilovali. Brzy si obstarali svého prvního hřebce Ute Paludit, syna legendárního Prince Paludit a připustili s ním své Quarter klisny. narozená hříbata si sami obsedali i předváděli na soutěžích a za pochodu se učili řemeslu. Protože se jim po okolí dařilo, rozhodli se zkusit štěstí i na National Appaloosa Show v r. 1974. Dough to dnes komentuje s úsměvem: „Tehdy jsme zjistili, jaká je realita. Nebyli jsme připraveni a nevěděli, co nás čeká. Bylo tam prostě mnohem víc výborných koní, než jsem si kdy dokázal představit. Domů jsme se vraceli, aniž bychom vůbec zahlédli nějakou stužku.“

Blýskání na lepší časy

Tato zkušenost v nich ale jen rozdmýchala oheň, který dodnes nevyhasl. Jistě si v té hořké chvíli Schembriovi nepředstavovali, že by někdy mohli dosáhnout výsadního postavení, jemuž se dnes jejich ranč těší. Právě tehdy se rodina přestěhovala na západní pobřeží Floridy, a to včetně svých 16 koní. „Rozhodli jsme se, že se budeme držet Appaloos a to znamenalo hledat nové krevní linie,“ vysvětluje Dough. „Časy se mění a lidi také. Chtějí pořád něco nového. Všechno se tak specializuje, že dns už jen málokdo hledá nebo čeká, že najde všestranného koně.“ Schembriovi si pronajali dalšího syna Prince Plaudit, ryzáka s dečkou Johnny Prince, jenž se stal později halterovým vicešampiónem na National Show a byl jedním z prvních, kteří získali prestižní zlatý medailon ApHA. Dalším slibným přírůpstkem ve stáji byla klisna Straw Boots po Roman´s Straw Man manželů Griffinových. Ta startovala v r. 1983 na National Show v Oregonu spolu se 17 dalšími kolegy ze stáje. Protože přeprava pozemní cestou by koně před soutěží vyčerpala, svezly se Appaloosy letadlem. Vyplatilo se a klisna získala titul Grand Champion Mare a ani ostatní nepřišli zkrátka. „Tehdy začala naše reputace vzrůstat,“ vzpomíná Dough Schmbri. „Lidi nás zčínali znát. Stáli u nás někteří vynikající Quarter hřebci včetně Tardee Impressive a Totally Impressed.“ Poslední jmenovaný dal Schembriovým i dva jejich současné špičkové plemeníky, Privatecollection a The Hunter, jenž je všeobecně považován za nejlepšího koně v disciplíně hunt seat v celých Státech.

Cesta k úspěchu

Sláva ovšem nepřišla sama. Rodina strávila několik let křižováním celých Států a navzájem se míjela při shromažďování cen, stužek a bodů. „Bylo to moc těžké. Jeden z nás byl věčně na cestě, zatímco druhý se snažil být doma,“ popisuje Dough tu dobu. „ Jednou jsem v pátek odjížděl na závody do Lousianny, odkud jsem odjížděl na sobotní soutěž v Marylandu. Odtamtud jsem jel na nedělní Washington International, a pak zase zpátky do Texasu. V pondělí jeli koně do San Francisca do Cow Palace a já letěl za nimi, abych ve středu mohl závodit.“

ApHC v roce 1997 povolila umělou inseminaci a pro Char-O-Lot Ranch se otevřela zase jiná perspektiva: „Je to jedna z nejlepších věcí, které kdy asociace udělala. Otevřou se tím dveře lidem, kteří si nemohu dovolit posílat klisny za hřebcem.“Ranč hned v prvním roce odeslal dávky spermatu 76 klisnám a 67 zabřezlo. Procento úspěšnosti je tedy velmi vysoké. Dosud zmíněné hřebce v nabídce doplňují ještě Dreamfinder a Dandy Zippo. Chov a příprava klisen se staly pro ranč tak významné, že tvoří přes 50% činnosti ranče a Sue je dnes celonárodně uznávanou odbornicí ( viz články na toto téma ve WW 5,6/01). Honba za stužkami a body skončila. Zaměřují se dnes hlavně na oblast non-pro halter a snaží se vytvářet z nabízených koní a z kupujících ideální dvojice. Hlavním zástupcem rodiny na kolbištích tak zůstala dcera Jennifer, která je velmi úspěšná i na soutěžích nejvyšší kategorie.

Char-O-Lot Ranch je tří stran obklopen vodou a cesta sem vede jen z jednoho směru. Náhodní návštěvníci se tady neobjevují. I tak si ale Schembriovi na nezájem chovatelů nestěžují. Blízkost Miami s jeho atrakcemi a Disney Worldem je pro mnohé chovatele dostatečným lákadlem. Zákazníci přijíždějí hlavně z Jižní Ameriky, ale také z Evropy. „Žádají především barvu a nikdy nekupují podle fotek či videa. Chtějí koně vidět a sáhnout si na něj. Proto musíte mít neustále v nabídce spoustu koní,“ říká Dough. Ta spousta znamená v průměru 70 koní. „Nemůžeš prodávat z prázdného vagónu, tak je myslím to přísloví. No a náš vagón je teď plný.“

Char-O-Lot Ranch je naplněním snu Dougha a Sue, kteří spolu chodili už na střední škole. Před třiceti lety ale ani jejich sen nebyl tak oslnivý, jako je dnešní skutečnost. Za tím vším jsou ale tři věci: vynikající chovný materiál, umění prodávat a umění vyhrávat. To je to, co udržuje ranč na vrcholu.

  kráceno

 foto: J.Hackworth, archív Char-O-Lot Ranch