APPALOOSA
Počátkem 18. století se skvrnití koně objevili v místech, kde se
stýkají hranice severoamerických států Oregon, Washington a Idaho. Povodí
místních řek Snake a Salmon River obývali v té době indiáni kmene Nez Percé
(podle francouzského slova "pierced nases", tj. propíchnuté nosy).
Tento kmen, živící se převážně lovem v horách a chytáním ryb, se stal prvním
opravdovým chovatelem inteligentních a otužilých skvrnitých koní, kteří se brzy
stali vyhlášenými pomocníky lovců bizonů a indiánských válečníků. Když Lewis a
Clarke zkoumali v roce 1806 domovinu Nez Percéů, jejich záznamy již potvrdily
značné chovatelské úspěchy domorodých obyvatel.
Tvrdost a rychlost
Plemeno, které kromě neobvyklého zbarvení proslulo také neobyčejnou tvrdostí, rychlostí a jistotou při pohybu na strmých horských úbočích, získalo svůj název podle řeky Palouse, v jejíž blízkosti bylo vyšlechtěno. Nez Percéové si byli vědomi nevyčíslitelné hodnoty svých koní, takže jenom v ojedinělých případech se mohl některý ze skvrnitých koní dostat do rukou jiného indiánského kmene nebo bílého lovce.
Konečná zkouška tvrdosti však appaloosy čekala až v roce 1877. Během strastiplné pouti nebezpečnými horskými průsmyky a dlouhé více než 1 100 mil se koně stali pro své chovatele jedinou nadějí na přežití a záchranou před vojáky americké armády, pověřenými přemístit kmen do indiánské rezervace. Šťastná hvězda indiánů však pohasla. Kmen, který se z jižní hranice státu Washington pokusil dostat do Kanady, mylně ukončil svoje putování necelých 40 mil od kanadských hranic. Zde došlo k osudnému střetnutí. Náčelník Joseph byl donucen ke kapitulaci, velká část jeho mužů ztratila životy v zoufalém boji o zachování svobody a mnoho indiánů podlehlo nedostatku potravy a chladu.
Pro záchranu plemene
Jenom málo jedinců z původního početného stáda skvrnitých koní přežilo a ještě méně těchto koní se podařilo odchytit. Ti byli potom prodáni za neuvěřitelně vysoké částky chovatelům nebo věnováni vojákům americké kavalerie. Aby se odbojným indiánům zabránilo v útěku z rezervace, na základě vládního nařízení byly zbytky stáda prokříženy s vybranými koňmi podprůměrné kvality. Kříženci již nebyli schopni vydržet nelidské podmínky útěku nebo dlouhé pronásledování zdecimovaných bizoních stád. Malý počet appaloos se naštěstí podařilo časem objevit v cirkusech a shows z Divokého západu, kde byly předváděny jako neobvyklá výstřednost světa koní.
V roce 1938 vyburcoval článek o skvrnitých koních k aktivitě Clauda J. Thompsona, který se rozhodl mizející plemeno zachránit. Při svém pátrání objevil řadu kříženců s neúměrně velkou hlavou, silným krkem a na vysoké, lehké noze, které se po pečlivém zkoumání rozhodl zušlechtit arabskými koňmi. C.J. Thompson pracoval velmi svědomitě, ale přesto nebyl výsledek jeho chovatelského snažení zcela jednoznačný. V chovu se stále častěji začal objevovat gen vyvolávající šedivé zbarvení, tj. zvláštnost, kterou znal dobře evropský chovatelský svět. Teprve díky přísné selekci v posledních padesáti letech se podařilo tuto nemilou zvláštnost odstranit a díky výzkumu krevních linií již tento problém současné chovatele appaloos netrápí.
Pět typů zbarvení
Současná appaloosa je pohledný, dobře osvalený kůň s výrazným kohoutkem. Řada amerických zástupců tohoto plemene nese stopy po křížení s quarter horses v podobě krátké a silné zádě. Hluboký hrudník umožňuje dostatečný rozvoj plic a celé tělo je spíše čtvercového rámce. Končetiny jsou štíhlé, i když díky výrazným kloubům působí mnohdy robustněji než končetiny jiných plemen koní. Kopyta se vyznačují pozoruhodnou tvrdostí a indiáni také své koně nikdy nekovali. Také řídkou hřívu a ocas appaloos považovali za praktické, protože se žíně během jízdy nezachycovaly v hustém podrostu.
Nejnápadnějším znakem appaloosy je její zbarvení. Někteří koně bývají celí skvrnití, jiní mívají skvrny pouze na některých částech těla a neexistuje pravidlo,které by určovalo jednotný typ zbarvení. Pro jednodušší orientaci však můžeme rozlišovat pět základních typů zbarvení appaloos: leopard, který má bílá bedra a záď pokrytou tmavými, vejčitými skvrnami, snowflake (sněhová vločka) se skvrnami rozesetými po celém těle a především ve stehenní oblasti, marble neboli mramor s tmavými tečkami na světlém podkladě, frost (jinovatka) tvořící drobné blé skvrnky na tmavém pozadí a blanket (plášť), který představuje bílá plocha v oblasti zádě, občas zasahující až ke kohoutku. Pokud tuto plochu tvoří několik menších bílých skvrn, mluvívá se o krajce.
Silná vazba na člověka
Objevil-li se v chovu gen pro šedé zbarvení, mluvívali chovatelé o imitaci například leoparda. Zatímco skutečná appaloosa se řádně vybarvuje v dospělosti, hříbata s genem pro šedé zbarvení se rodila již nápadně vybarvená a jejich skvrny mívaly nepravidelný, často obdélníkovitý nebo banánovitý tvar. Šedivá oblast v okolí očí hříběte však byla neklamným svědectvím této nepříjemné skutečnosti a věštila brzkou změnu původního zbarvení. Hříbě začalo ztrácet skvrnitost a během dvou až tří let byl takový kůň čistě bílý a pouze v mokrém nebo zpoceném stavu bylo možno spatřit na jeho těle stopy původních tmavých skvrn. V současnosti je proto velmi přísně dbáno na to, aby se tato zvířata v chovu appaloos již nevyskytla.
Mluvíme-li o appaloosách, je nutné se také zmínit o úžasné přizpůsobivosti plemene a těsné vazbě těchto koní vůči člověku. Indiáni žili s appaloosami neustále pohromadě a dbali na to, aby jejich zvířata byla inteligentní a charakterní. Také v současnosti si appaloosy podržely tyto vlastnosti a díky své přizpůsobivosti patří k nejvšestrannějším koním vůbec. Snadno se učí novým podnětům, mají vlohy pro drezúrní i skokové ježdění, cit pro práci s dobytkem, jsou vhodnými partnery pro jezdce ve vytrvalostních jízdách a hodí se pro dostihy i rekreační účely. Podle starého přísloví se appaloosy k dětem chovají ohleduplně, jsou klidné při práci se ženami a dokáží být tvrdé, žádá-li to po nich muž. Tvrdí se také, že pokud je kůň schopen opravdové lásky, pak nejblíže k člověku má právě appaloosa.
Malá rezervace kmene Nez Percé se nacházela v Idahu. Nedaleko ní vznikl ve městě Moscow roku 1938 Appaloosa Horse Club, který se pokusil o záchranu plemene a během padesáti let své činnosti zaregistroval přes půl milionu koní z celého světa. Dodnes je zde vedena plemenná kniha a Appaloosa Horse Club je pořadatelem řady soutěží a show.
Ačkoli jsou Appaloosy většinou snadno rozeznatelné už na první pohled díky skvrnám a flíčkům, jsou pro jejich identifikaci podstatné jiné tři důležité znaky:
- Viditelné bělmo oka je u Appaloos na rozdíl od ostatních plemen zřetelné a jasně patrné, připomínající lidské oko.
- Pruhovaná kopyta jsou jen doplňkovým znakem, protože vertikální pruhování se vyskytuje i u jiných plemen s bílými odznaky na nohou.
- Skvrnitá kůže je základní charakteristikou plemene. Růžová kůže (nepigmentovaná)
tvoří s tmavými plochami (pignemtovanými) flíčky zejména na nose, kolem očí a na genitáliích.
Podobné zbarvení se vyskytuje i u jiných plemen, ale kůži schází kontrast mezi světlými a tmavými plochami, jenž je pro Appaloosy typický.
Aby mohl kůň dostat regulérní registraci, musí mít rozeznatelný vzor srsti, nebo pigentovanou
kůži a jeden další typický znak. Koně, kteří mají regulérní registraci, obdrží registrační číslo
bez písmen před číslem.
I u Appaloos může dojít k tomu, že narozené hříbě postrádá jak typické zbarvení, tak
pigmentovanou kůži a další charakteristické znaky plemene. Takové zvíře je označeno v registru
"necharakterističtí" (N/C) a před jeho registrační číslo je umístěno písmeno "N". Přesto ApHC
takovýmto koním umožňuje start na ApHC uznávaných závodech a to na základě programu ověřeného
rodičovství, známém jako CPO (Certified Pedigree Option). Koně zapojeni do tohoto programu mají
před registračním číslem dodatek "CN". Klisna bez typických znaků (N/C) musí být připuštěna
jedině Appaloosa hřebcem se všemi specifickými znaky. Hříbě narozené od roku 2002 bez typických
znaků (N/C) ze spojení Appaloosa a jiné povolené plemeno (Quarter Horse, A1/1, Ar1/1) zůstává
v chovu, ale nesmí být zařazeno do programu CPO.
Základní barvy srsti
ApHC rozeznává následujících 13 barev, které v kombinaci se skvrnami, prokvetlou srstí a flíčky
tvoří tisíce nenapodobitelných kombinací:
Bay (vavřín) - barva těla se mění mezi žlutohnědou přes červenohnědou až ke světlé zlatohnědé. Hříva a ocas musí být vždy černé.
Dark Bay or Brown (tmavý vavřín nebo hnědá) - na tmavohnědém koni je všechna srst hnědá s plochami světlejších tónů, které se mohou nacházet na hlavě, na plecích, na bocích, na spodku břicha, na vnitřních horních partiích nohou nebo horních stehnech. Hříva, ocas a nohy musí být černé.
Black (černá) - barva těla je černá, bez světlých skvrn. Tlama, boky a nohy musí být černé, stejně jako hříva a ocas.
White (bílá) - barva těla je sněhobílá s růžovou nebo světle zbarvenou kůží. Někteří koně Appaloosa mejí bílou barvu těla s mnoha tmavými puntíky na mnoha partiích nebo na celém těle. Pod tmavým puntíkem se nachází tmavá kůže. Tato barva se někdy označuje jako "leopard". Je podobná zbarvení dalmatina, ale pro potřebu registrace se označuje jako "bílá s puntíky". Hříva a ocas musí být bílé.
Buckskin (plavák) - forma plavého zbarvení s kolísáním od žlutohnědé ke zlaté. Tato barva je často srovnávána s barvou kůže jelena. Pro tuto barvu je charakteristická černá hříva, čarný ocas a čarné nohy. Plavák smí mít pruh na hřbetě, ale ne zebrování na nohou, které často u plavých koní vidíme.
Chestnut (kaštanová) - barva těla se mění od zlaté přes odstín mědi až k tmavé barvě jater. Kaštan vykazuje malé plošky černé srsti; tyto "špinavé skvrny" nejsou žádné puntíky a proto nejsou žádnými znaky koně Appaloosa. Světlejší odstín kaštanové smí mít lehčí příměs bílých chlupů v srsti, ale ne v dostatečném počtu, aby to bylo možno označit za prokvetení. Zřídka vidíme kaštanového koně s tak světlou barvou, abychom jej mohli zaměnit s Palomino. Barva hřívy a ocasu se může měnit ve stejných barvách jako tělo až ke světlé a přitom se mohou vyskytovat nějaké černé vlasy. Avšak hříva a ocas nejsou nikdy černé.
Sorrel (ryzák) - je zbarvení velmi podobné barvě chestnut s tím rozdílem, že sorrel má barvu těla všude jednotnou (bez světlejších, či tmavších ploch). Hříva a ocas jsou vždy v barvě srsti.
Dun - barva těla je žlutavá, nebo zlatá a smí směřovat k barvě matné mědi. Tento kůň má vždy na hřbetě úhoří pruh (pokud se nevyskytují bílé znaky) a smí mít zebrové pruhy na nohou a příčné pruhy na zátylku. Hlava a ocas smějí být hnědé, červené nebo žluté nebo směsí těchto barev.
Palomino (žluťák) - bývá popisována jako barva 22 karátového zlata. Jeho barva srsti je běžně zlatožlutá, hříva a ocas jsou vždy světlejší, než barva těla, ale zřídka zcela bílé. Skvrny, vyskytující se na zádi koně nejsou znakem koně Appaloosa.
Gray (šedý) - šedá barva srsti je směsí bílých a černých chlupů, které rostou na černé kůži. Hříva a ocas musí být vždy šedé (směs bílých a černých žíní), nebo černé. Většina šedých koní se rodí jako velmi tmaví nebo černí a mají málo bílých chlupů v srsti. První rozšíření bílých chlupů je možno vidět kolem uší a očí. Později se začne ukazovat více bílých chlupů roztroušených na hřbetě a na zádi. Barva srsti v každém následujícím roce zesvětlá, protože bílé chlupy postupně nahradí chlupy černé. Někdo může občas nesprávně považovat staršího šedáho koně za bílého, jestliže si pečlivě neověří zbývající černé chlupy nebo černou kůži.
Grulla (vyslovované gruh-jah) - tato barva se zčásti označuje jako kouřová, jako holubí nebo myší a nevzniká ze směsi tmavých a bílých chlupů, ale každý chlup je myší barvy. Hříva, ocas a spodek nohou jsou obvykle černé. Koně grulla smějí mít úhoří pruh na hřbetě, příčné pruhy přes kohoutek a zebrování na nohou.
Red Roan (červeně prokvetlá) - prokvetlost vzniká směsí základní barvy s bílými chlupy po celé srsti. Není tam opravdu žádný strakatý chlup. U zbarvení red roan je srst směsí červených a bílých chlupů. Hříva a ocas mají být stejné, jako základní barva zvířete a mohou být smíchány s bílými žíněmi. Proto se mají hříva a ocas koně red roan jevit jako červené.
Blue Roan (černě prokvetlá) - tato barva srsti vzniká z poměrně stejné směsi černých a bílých chlupů. Tmavší oblasti obsahují větší množství černých chlupů a nacházejí se na hlavě a na spodku nohou. Hlava a ocas mají být od čeré do šedé, která vychází ze směsi černých a bílých žíní. Kůň se zbarvením roan může časem vybělovat.
Poloha vzoru srsti:
Aby bylo možno přezkoumat různé vzory srsti, je žádoucí popsat správně, jasně a s
dostatečnou přesností speciální anatomické oblasti koně.
Pět rozlišení vzoru užívaných u ApHC:
- Blanket over... (deka přes)
- Hips (boky)
- Loin and Hips (bedra a boky)
- Back and Hips (hřbet a boky)
- Body and Hips (trup a boky)
- Leopard - znamení pokrývají celé tělo. Tmavé puntíky na bílém podkladě.
- Snowflake (sněhové vločky) - znamení pokrývají celé tělo. Bílé puntíky na tmavém podkladě.
- Roan (prokvetlost) - celé tělo prokvetlé (viz. zbarvení roan).
- Frost (mráz) - prokvetlá jenom záď.
Zbarvení appaloosy je však velmi proměnlivé, někdy je blanket kombinován s raindrops a podobně. Je to zbarvení velmi atraktivní a tak ustálené, že se prosazuje i při křížení s jinými plemeny, například s americkým honáckým koněm, s americkým ponym nebo s coloradským rančerským koněm. Ovšem dnes se objevuje toto zbarvení i u velšských pony a jiných evropských koní. Zbravení appaloosa tedy již není vyhrazeno tomuto jedinému plemeni.
Appaloosa Sport Horse
Appaloosa Sport Horse (www.pferde-rassen.de)
Původ a historie:
Plemeno se chová v USA. Appaloosa Sport Horse Association (ApSHA) vznikla v USA před nedávnem. Akceptováni jsou kříženci teplokrevných koní sportovního typu (např. trakénský kůň) s appaloosou, přičemž podmínkou je typická barva.
Popis a charakteristika:
Appaloosa Sport Horse je typově vlastně dobrý jezdecký a sportovní kůň v atraktivní barvě appaloosa. Je větší než appaloosa a má celkově lepší linie. Hlava je malá a pěkná s typicky bílým bělmem u oka jako má appaloosa, tlama je tečkovaná. Krk je celkově kratší a lehce klenutý. Plec je typicky tvarovaná pro dobrého jezdeckého koně. Záď je svalnatá, nohy elegantní a korektní. Výška se pohybuje kolem 160 cm.
Využití:
Téměř výhradně jezdecký a sportovní kůň se dobře uplatňuje v drezuře, parkurech a dalších sportovních disciplínách. Využívá se i jako rekreační kůň.
Araappaloosa
Zdroje informací:
- Internet
Původ a historie:
AraAppaloosa není plemeno koně v pravém slova smyslu, ačkoliv je registrováno v USA. Je zastupováno organizací "AraAppaloosa and Foundation Breeder´s international". V podstatě se jedná o vynikající křížence arabů a appaloos, kteří si uchovávají tečkovanou barvu appaloos a přejímají dobré vlastnosti arabů.